Životní prostředí

Životní prostředí

Problémy životního prostředí zahrnují komplexní sadu odlišných, ale propojených, procesů, mezi které patří oteplování ovzduší a oceánů, ztráta biodiverzity, znečištění a další.

Environmentální krize je způsobena primárně lidskou činností, a to hlavně industrializací a s ní spojeným nešetrném využíváním přírodních zdrojů, nadprodukcí a nadměrným konzumem. Protože se jedná o zásadní hrozbu pro jednotlivce i společnosti, snaží se mezinárodní komunita nalézt řešení. Tím má být udržitelný rozvoj, tedy rozvoj, který se snaží vyvážit sociální a ekonomické potřeby lidstva se zachování životního prostředí. Je tedy například postaven na nízkoemisních zdrojích energie, lepším využívání již existujících zdrojů (např. recyklace) a ochraně přírody.

Udržitelný rozvoj je o to důležitější ve chvíli, kdy se mnoho zemí globálního Jihu teprve rozvíjí. Pokud by to dělaly podle stejného modelu již industrializovaný země (Západ, Rusko, Čína), tak by to pro naši planetu mělo katastrofální dopady.

Globální Sever se rozvíjel na úkor planety a je zodpovědný za drtivou většinu historických emisí a znečištění. Jejich dopady pociťuje v menší míře než Jih a má více prostředků pro minimalizaci škod. Zároveň jsou ale dnes industrializované státy, obzvláště Evropská unie, lídry v udržitelném rozvoji a zavádějí přísná opatření na ochranu klimatu.

To vytváří mezi rozvinutými a rozvojovými státy napětí, protože požadavky na udržitelný rozvoj mohou ze stran rozvinutých ekonomik působit jako pokrytectví a snaha omezovat potenciál zemí globálního Jihu. Proto existuje princip „společné ale diferencované odpovědnosti“, který říká, že proti klimatické změně musíme postupovat společně, ale že okamžitou odpovědnost za snižování emisí nesou země globálního Severu.

Aby měly při řešení změny klimatu všechny státy a další strany možnost vyjádřit svůj hlas, sjíždí se každý rok na klimatickou konferenci OSN známou jako COP. V roce 2015 byla na COP21 podepsána nejdůležitější současná dohoda o klimatu, Pařížská dohoda. V ní se státy zavázaly udržet nárůst průměrných globálních teplot pod 2°C oproti době před industrializací a udělat vše pro to, aby nárůst nepřesáhl 1.5°C. Bohužel, dle současných politických opatření se zdá, že cíle Pařížské dohody nebudou naplněny (viz. graf 3), což je přímou hrozbou pro lidskou i globální bezpečnost. 

Graf 3: Prognózy čistých emisí do roku 2030, červená – předpokládaný vývoj se současně implementovanými opatřeními, zelená – potřebné snižování emisí k udržení oteplování pod 2℃, modrá – potřebné snižování emisí k udržení oteplování pod 1,5℃, zdroj: IPCC,2023: Summary for Policymakers. In: Climate Change 2023: Synthesis Report. Contribution of Working Groups I, II and III to the Sixth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [Core Writing Team, H. Lee and J. Romero (eds.)]. IPCC, Geneva, Switzerland, s. 1-34, Dostupné z: doi: 10.59327/IPCC/AR6-9789291691647.001 via OSN.

Obrázek 24: internetová kampaň OSN ke klimatické změně, zdroj: OSN