Migrace

Migrace

Migrace označuje trvalé přesídlení jednotlivce nebo skupiny z místa na místo. Migrant je pak souhrnné označení člověka, který takto přesídlil, nehledě na hranice, okolnosti nebo motivaci.

Migraci můžeme dělit na vnitrostátní a mezinárodní podle toho, jestli jsou při ní překročeny hranice, a na dobrovolnou a nedobrovolnou. Hlavním předmětem zájmu mezinárodních vztahů je migrace mezinárodní.

Obrázek 25: termíny, zdroj: autorka

Nedobrovolná migrace

Vnitřně vysídlené osoby (IDPs) jsou lidé, kteří byli nuceni nedobrovolně opustit své domovy (například kvůli válce nebo pronásledování), ale při migraci zůstali v rámci svých hranic. Tyto osoby jsou v extrémně zranitelné pozici, mezinárodní právo je ale nechrání, a proto jsou často jakousi „slepou skvrnou“ při alokaci humanitární pomoci.

Pokud jsou lidé nuceni nedobrovolně opustit svou zemi, stávají se z nich uprchlíci. Status uprchlíků je stanoven v Úmluvě o právním postavení uprchlíků z roku 1951. Úmluva o právním postavení uprchlíků definuje uprchlíka takto:

Osobě, která prokáže, že spadá do definice uprchlíka, je přijímající stát povinen poskytnout mezinárodní ochranu, takzvaný azyl, nebo ji přesunout do bezpečné třetí země, která jí azyl poskytne. Před rozhodnutím o udělení nebo zamítnutí azylu tyto lidi označujeme jako žadatele o azyl, a často jsou zadrženi, neboť na území země vstoupili nelegálně. 

Pokud není osobě azyl udělen, měla by přijímající zemi opustit. S osobami, kterým je azyl udělen, má přijímající stát zacházet stejně jako s vlastními občany a zajistit jim stejná práva, příležitosti na pracovním trhu, ve vzdělávání atd. Zároveň, dokud trvá ohrožení v zemi původu, uplatňuje se tzv. princip non-refoulement, tedy zákaz vyhoštění a navrácení. Na azyl má tedy člověk nárok po celou dobu trvání hrozby.

Realita mezinárodní migrace se od počátku padesátých let minulého století, kdy byla přijata Úmluva, značně změnila. Například problém klimatických uprchlíků, tedy lidí, kteří byli kvůli suchu, povodním nebo měnícímu se klimatu nuceni opustit své domovy, není nikde právně zakotven. Ani osoby utíkající kvůli kriminalitě nebo chudobě nejsou chráněny. I proto byl v roce 2018 uzavřen Globální kompakt pro bezpečnou, řízenou a legální migraci, který má napomoci spolupráci v otázkách migrace. Tento nový dokument je ale nezávazný.

Udělení azylu osobě z určité země je silným signálem. Zvláště garance azylu osobám čelícím perzekuci za svůj politický názor je pro státy nástrojem, jak ukázat nesouhlas s politickým systémem jiné země nebo upozornit na těžké porušování lidských práv.

Česko poskytlo azyl osobám z Afghánistánu, Ruska a Myanmaru a doplňkovou ochranu občanům Ukrajiny, Sýrie a Číny. [14]Počet žadatelů shrnuje graf 5.

Graf 5: Azyl a mezinárodní ochrana v ČR, zdroj: Český statistický úřad. Mezinárodní ochrana. Soubor dat. Dostupné z: https://csu.gov.cz/mezinarodni-ochrana [citováno 2025-02-21]

Dobrovolná migrace

Mezinárodní migrace z jiných důvodů než těch stanovených v Úmluvě je regulována každým státem jednotlivě. Jednou z výjimek jsou státy Evropské unie a Schengenského prostoru ( → kapitola 2), které mají pravidla společná.

Vzhledem k volnému pohybu osob uvnitř Schengenu je migrace například za prací nebo studiem legální a není regulována – i vy tak můžete pracovat nebo studovat v jakémkoliv jiném státě EU za stejných podmínek jako jeho občané. Větší výzva, které EU čelí, je migrace z třetích zemí. Jednotná migrační politika je citlivým tématem pro mnoho zemí, Česko nevyjímaje. V roce 2024 byl konečně po několika letech uzavřen Pakt o migraci, který stanovuje nová pravidla – lepší kontrolu vnějších hranic EU, nastavení jednotných pravidel pro udělování azylu a povinnou solidaritu, kdy země, které nebudou přijímat uprchlíky, přispívají jinými kapacitami hostujícím zemím.[15]

Obrázek 26: Společný systém EU pro řízení migrace, zdroj: Evropská komise. Pakt o migraci a azylu. In: Evropská komise. 21. května 2024. Dostupné z: https://home-affairs.ec.europa.eu/policies/migration-and-asylum/pact-migration-and-asylum_cs [citováno 2025-19-02]