Severoatlantická aliance (NATO)

Severoatlantická aliance (NATO) je politickou a obrannou aliancí fungující na principu kolektivní obrany. Sdružuje státy Evropy a Severní Ameriky.

Hlavním orgánem NATO je Atlantická rada, která má sídlo v Bruselu. NATO rozhoduje na základě konsensu – rozhodnutí tedy musí být schválena všemi členy aliance. 

NATO se řídí zásadou kolektivní obrany, tedy, že útok proti jednomu nebo několika jeho členům je považován za útok proti všem. Tento princip se aktivuje ve chvíli, kdy je jeden stát napaden – je zde tedy konkrétní nepřítel, proti kterému členové aliance napadeného člena brání. Nemusí jít pouze o vojenskou pomoc, ale o jakoukoliv, kterou stát chce a může poskytnout, aby byla obnovena bezpečnost v severoatlantické oblasti. NATO také má takto konat pouze do doby, než přijme opatření Rada bezpečnosti OSN ( → Hlavní orgány OSN) NATO je obranná, nikoliv útočná aliance – když je jeden ze členů v roli agresora, tak mu ostatní s jeho válkou pomoci nemusejí. 

Princip kolektivní obrany je zakotven v proslulém Článku 5 Washingtonské smlouvy. Článek 5 byl zatím uplatněn jednou, a to v reakci na teroristické útoky z 11. září 2001 ve Spojených státech. 

Princip kolektivní obrany má mít odstrašující efekt – tedy, cílem je, aby jakéhokoliv potencionálního agresora odradila od útoku na jednoho ze členů aliance, že by bojoval se všemi členy aliance. Odstrašení je tak úspěšné hlavně kvůli americkému „jadernému deštníku“ – kdo by si troufl bojovat s mocností, která má nejsilnější světovou armádu a jaderné zbraně?

NATO bylo založeno v roce 1949, v době nejvyššího napětí dob studené války mezi západním a východním blokem. Východní blok později založil podobnou organizaci – Varšavskou smlouvu (1955-1991).

Po rozpadu Varšavské smlouvy bylo NATO rozšířeno také o bývalé členy sovětského bloku. Česká republika se stala členem v roce 1999. NATO zajišťuje bezpečnost České republiky a garantuje naše hodnotové zakotvení na Západě. Členství v NATO má velký vliv na pozici Česka ve světě a je nedocenitelným privilegiem.

Po konci studené války, v době, kdy se americká moc zdála stálá a demokratizace a globalizace působily jako nevyhnutelné trendy, mělo NATO problém najít svůj účel. To se změnilo po plnohodnotné invazi Ruské federace na Ukrajinu (2022). Severoatlantické společenství si znovu uvědomilo, že mír a bezpečnost není samozřejmost. V reakci na ruský útok se rozhodly připojit do alianci i dva státy, které do té doby nebyly součástí žádného vojenského paktu, a to Švédsko a Finsko. Z dvanácti zakládajících členů tak bylo v roce 2024 třicet dva členů aliance.

I NATO se ale potýká s výzvami. Dlouhodobým problémem zůstává, že členské země podceňují investice do obrany. V roce 2014 bylo rozhodnuto, že by spojenci v NATO měli dávat 2% svého hrubého domácího produktu na obranu, ale v roce 2022 toto plnilo pouze 7 členů aliance. Pro rok 2024 pak počet vystoupal na rekordních 23.

Další neshody vyvstávají v otázce přístupu aliance vůči Číně a obecně zhoršování bezpečnostní situace v Pacifiku. Otázky pak panují i ohledně ochoty USA se v Alianci nadále angažovat.