Neziskové organizace a hnutí

Neziskové organizace a hnutí

Neziskové nevládní organizace

Neziskové nevládní organizace (NGOs) jsou dobrovolnické organizované skupiny lidí nebo organizací, které poskytují služby nebo se zasazují o politiky, a jejichž cílem není finanční zisk. Většinou nejsou napojeny na vlády ani politické strany, v autoritářských režimech se to ale může dít.

Nejdůležitější funkce NGOs v mezinárodních vztazích jsou:

1. poskytování humanitární a rozvojové pomoci,

2. prosazování politik.

Stejně jako u mezinárodních organizací, NGOs jsou aktivní v mnoha oblastech, od lidských práv přes ochranu životního prostředí po odzbrojení. To jsou témata důležitá pro mezinárodní vztahy, proto jsou v současné době NGOs zapojeny do všech mezinárodních procesů.[18] Nejen, že jsou neziskové organizace schopné mezinárodně mobilizovat velké množství lidí, často se ale i podílejí přímo na vyjednáváních o mezinárodních záležitostech, obvzláště jejich účastí na mezinárodních konferencích a určitou možností členství v mezinárodních organizacích. Organizace spojených národů například umožňuje akreditovaným NGOs získat různé úrovně poradního statusu. Mohou se pak setkávat se se zástupci států a soukromých nebo mezinárodních organizací a ovlivňovat tak debatu. OSN s NGOs také spolupracuje na plnění vlastního mandátu, tedy např. realizaci projektů nebo distribuci humanitární pomoci.[19]

Známé mezinárodní nevládní neziskové organizace zahrnují například Amnesty International (lidská práva), Lékaře bez hranic (humanitární pomoc) nebo Greenpeace (ochrana klimatu). Z České republiky pochází například renomovaná organizace Člověk v tísni (humanitární a rozvojová pomoc).

Ideologická a náboženská hnutí

Náboženství a hnutí jsou méně formálně organizované mezinárodní skupiny. I přes nižší úroveň organizace jsou to důležité síly v mezinárodních vztazích. 

Náboženství může ovlivňovat mnoho zahraničně-politických otázek, například pohled na to, jak by měl vypadat spravedlivý mezinárodní systém. Může také výrazně zasahovat do vztahů určitých zemí, vliv náboženství vidíme např. v irském konfliktu mezi protestanty a katolíky, v konfliktech mezi ši’itskými a sunnitskými muslimy na Blízkém východě nebo v občanské válce v Myanmaru, kde probíhají etnické čistky muslimských Rohingů. 

Nesekulární náboženská hnutí, tedy taková, která chtějí zasahovat do politického systému země nebo dokonce vládnout na základě náboženských učení (náboženský fundamentalismus) také mohou významně zasahovat do vnitřní suverenity státu nebo oslabovat vliv mezinárodních organizací.

Režim, který svou legitimitu zakládá na víře, vládne například v Íránu. Systém se zakládá na šíitském islámu, hlavou státu je duchovní, který je vybírán muslimskými odborníky a má rozsáhlé pravomoci. Jedna z vlivných frakcí íránského vedení, tzv. konzervativci, se pak výrazně staví proti cizím vlivů, což má samozřejmě velký vliv na zahraniční politiku země.[20]

Různá hnutí se však neformují pouze podle náboženských linií, ale i na základě ideologických přesvědčení, ať už progresivních či konzervativních, liberálních či sociálních nebo obecně pro-demokratických nebo pro-autoritářských. Tato hnutí mohou mít velký vliv na kroky různých států, protože dokáží mobilizovat voliče a lobbovat u politických představitelů.