Mír

Mír

Nyní víme, co je to válka, jaké jsou její druhy a jak různé teorie vnímají její příčiny. Obrátíme tedy svou pozornost k opaku války – míru.

Co je to mír?

Rozlišujeme dvě základní představy o tom, co je to mír. 

První z nich je tzv. negativní mír. Negativní mír pozorujeme vždy, když stát není v aktivní válce s jiným nebo nezuří občanská válka. Negativní mír je tedy ten mír, který si obvykle představíme jako první.

Existuje ale i koncept pozitivního míru. Pozitivní mír má taková společnost, jejíž postoje, instituce a struktury vytvářejí a udržují mír. [15] Stát k tomu, aby měl co nejvyšší úroveň pozitivního míru, kromě absence násilí, potřebuje také:

1. fungující vládu,

2. populaci schopnou naplnit svůj potenciál,

3. spravedlivou distribuci zdrojů,

4. respekt k právům všech skupin,

5. dobré vztahy se sousedními státy,

6. fungující prostředí pro podnikání,

7. volné šíření informací,

8. a nízkou korupci. [16]

Cílem mezinárodní komunity tedy není pouze negativní mír, ale ten pozitivní – mír, který umožní společnosti se rozvíjet a prosperovat.

Jak zabránit válce a dosáhnout míru?

Je faktem, že se války se stále vedou. Otázka, zda je někdy dokážeme vymýtit, je předmětem sporů. Například liberální tradice tvrdí, že věčný mír je možný, zatímco realisté se k tomu staví skepticky. Samostatnou otázkou jsou pak občanské války, jejichž zničující dopady na obyvatele, komunity a ekonomiky z nich dělají jeden z nejpalčivějších problémů moderního světa.

Proto je jednou ze zásadních otázek mezinárodních vztahů budování míru a vymýšlení strategií, jak k němu dojít.

Mezistátní války

Existuje nespočet strategií, jejichž cílem je zajistit mír.

V souladu s realistickým myšlením existují strategie založené na svépomoci, které mají garantovat, že jeden určitý stát nebude napaden – cílem je zachování negativního míru.

Nejvýznamnější z nich je odstrašení. Odstrašení funguje na principu toho, že si stát vybuduje tak velkou (vojenskou) moc, že jej nikdo nebude moct úspěšně napadnout. Počítá s racionálním rozhodováním – stojí tedy na tom, že se nikdo nepohrne do sebevražedné mise. Mezi odstrašující prostředky patří jaderné zbraně, obecně velká, dobře trénovaná a moderně vybavená armáda, účast v aliančních strukturách (jako je například NATO), a silná ekonomika.

Obzvláště pro menší země, jako je Česká republika, jsou spojenectví nejzásadnějším zdrojem jejich odstrašující kapacity. Jsme chráněni tzv. jaderným deštníkem USA a díky tomu zažíváme dlouhé období míru a prosperity. Bez Severoatlantické aliance ( → kapitola 2) by pro nás bylo mnohem těžší ubránit svou bezpečnost.

Liberální tradice naopak sází na mezinárodní organizace a mezinárodní právo. Mezinárodní organizace mají za cíl podpořit spolupráci a budovat dobré vztahy mezi státy a působí tak také jako prevence proti válkám. Jejich cílem je budovat mír pozitivní. Mezinárodní právo pak kromě samotného zákazu útočné války reguluje také zbrojení a limituje povolené vojenské prostředky a strategie, čímž limituje zničující dopady válek ( → Válka a mezinárodní právo ).

I využívání mezinárodních institucí pro udržení míru vidíme v zahraničních vztazích České republiky. Jsme součástí Evropské unie, která zajišťuje spolupráci v Evropě, Organizace spojených národů, jejímž cílem je strážit mezinárodní bezpečnost a také jsme ratifikovali všechno válečné mezinárodní právo.

Občanské války

Jak již víme, po kolapsu bipolárního uspořádání se znovu zažehly desítky etnonárodnostně motivovaných sporů. Tyto vnitrostátní konflikty se obvykle táhnou roky až desetiletí, s různící se intenzitou násilí, a často se cyklicky opakují. Podepsáním mírové dohody tak proces budování míru nekončí, ale naopak začíná. Řešení občanských válek je v podstatě nikdy nekončící proces, který je zároveň prevencí nového vypuknutí války.

Proto se zaměříme na mechanismy budování dlouhodobého míru v silně rozdělených a poválečných společnostech.

Řešení občanských válek vychází z následujícího předpokladu: násilí nikdy není trvalým řešením konfliktu. Pokud jedna strana občanskou válku vyhraje a nadiktuje si podmínky míru, je téměř jisté, že se konflikt bude opakovat, neboť nebyly vyřešeny jeho základní příčiny. Proto je cílem řešit konflikty vyjednáváním.

Aby se ale z negativního míru stal mír pozitivní, dohodu mezi elitami bojujících stran musí následovat také budování komunikace a tolerance mezi komunitami, usmíření, podpora lokální občanské společnosti a médií. [18] Mírový proces nikdy doopravdy nekončí a vyžaduje závazek obou stran a vyložení obrovské množství zdrojů – stále je ale ve všech ohledech výhodnější než opakování války. A čím lépe bude jedna epizoda války ukončena, tím menší bude riziko nového vypuknutí konfliktu.