Embedded Files
Zahraniční politika
Zahraniční politika
K naplnění národních zájmů vede mnoho cest, a proto existuje zahraniční politika, tedy představy a strategie, jimiž se řídí činnost a vztahy jednoho státu v jeho interakcích s jinými státy. Národní zájmy se často považují za jediné legitimní východisko zahraniční politiky. [26] Zároveň je ale zahraniční politika přirozeně ovlivněna i chováním jiných aktérů, a zájmy a představami strany nebo jednotlivce, kdo je zrovna ve státě u moci.
Protože má stát pouze omezené zdroje moci ( → Moc ), a nemůže s nimi dosáhnout všech svých zájmů, na politických představitelích leží rozhodnutí o tom, jak budou zdroje mezi určité zájmy rozděleny.
Například pro zajištění bezpečnosti může stát vybudovat velkou armádu, uzavřít obranné spojenectví s jiným státem nebo například investovat do diplomacie a budování obchodních vztahů. Nelze říci, že jedna cesta je univerzálně jediná správná.
Každý z různých přístupů k dosahování národních zájmů má své výhody a nevýhody, což také jednou z hlavních oblastí zájmu disciplíny mezinárodních vztahů.
Státy mají různé nástroje zahraniční politiky.
Jedná se o:
politické prostředky,
ekonomické prostředky,
vojenské prostředky.
Politické nástroje
Politické nástroje
Hlavním politickým nástrojem je diplomacie. Jedná se o institucionalizovaný způsob, kterým spolu státy komunikují. Může zahrnovat vyjednávání, konzultace, vést ke smlouvám mezi státy nebo ke koordinované akci.
Diplomacie může být vedena buď na bilaterální úrovni, tedy mezi dvěma akéry, nebo multilaterální, tedy mezi více aktéry.
Bilaterální diplomacie obvykle probíhá skrze zastupitelské úřady – ambasády a konzuláty. Úkolem diplomatů na zastupitelských úřadech je nejen prosazovat zájmy státu v zahraničí, ale také pomáhat svým občanům v hostitelské zemi. Služby zastupitelských úřadů můžete využít ve chvíli, kdy chcete získat povolení ke vstupu do dané země (vízum), česká ambasáda nebo konzulát vám pak pomůže například v případě ztráty cestovního průkazu v zahraničí a v dalších krizových situacích. Občané EU navíc mohou v zahraničí využít služeb zastupitelského úřadu jakékoliv další země EU.
Multilaterální diplomacii pak nejčastěji potkáme na půdě mezinárodních organizací ( → kapitola 2).
Specifickým druhem diplomacie je také veřejná diplomacie.
Ta není záležitostí komunikace mezi vládami, nýbrž mezi je nástrojem pro komunikaci se zahraniční veřejností. Jejím cílem je budovat pozitivní obraz země v zahraničí a zlepšovat tak vztahy na nevládní úrovni.
Řadí se pod ni například propagace kultury a jazyka, spolupráce v oblasti vzdělávání nebo podpora aktivit vlastního neziskového sektoru v zahraničí. V dnešní době roste na důležitosti online složka veřejné diplomacie, která často probíhá na sociálních sítích jednotlivých diplomatů nebo zastupitelských úřadů.
Ekonomické nástroje
Ekonomické nástroje
Mezi ekonomické nástroje zahraniční politiky řadíme sankce a pobídky.
Sankce označují záměrné, vládou iniciované, stažení obvyklých obchodních nebo finančních vztahů. [27]
Cílem sankcí je změnit chování země, na kterou jsou uvaleny (cílové země). Může se jednat o snahu změnit nějakou konkrétní politiku, režim cílové země, narušit či zabránit jejím vojenským aktivitám apod. [28]
Sankce mají cílové zemi přinést ekonomické ztráty. Ti, kteří věří v efektivitu sankcí, tvrdí, že cílová země se rozhoduje podle porovnání potenciálních zisků vůči ztrátám. Pokud tak sankcemi vysílající stát (tedy ten stát, který uvaluje sankce) změní tuto kalkulaci, a zvýší ztráty, rozhodne se cílová země jinak. Talk je možné docílit ekonomickým nátlakem svých cílů.
Státy doufají, že samotná hrozba sankcemi bude stačit, aby cílový stát své rozhodnutí změnil.
Sankce ale slouží i k jiným účelům – signalizují nespokojenost vysílající země s politikou cílové země a zároveň ukazují, že vláda vysílající země je ochotna přijmout reálná opatření. To je důležité jak pro domácí publikum, tak pro další státy, které by zvažovaly podobnou akci jako cílová země.
Účinek sankcí se časem zmenšuje, protože ekonomika cílové země se buď přizpůsobí, nebo najde cesty, jak sankce obcházet. Proto v případě, kdy sankce nevedou k zamýšlené změně chování cílového státu, vysílající stát často sankce ještě zvýší, aby alespoň udržel stejnou míru tlaku na cílový stát. To ale může být pro vysílající stát drahé, nebo se může postupně připravit o všechny možnosti nových sankcí, skrze které by mohl eskalovat.
Aby se sankce daly co nejméně obcházet, tak se vysílající stát zpravidla snaží, aby se k jeho sankcím připojilo co nejvíce států. Takové sankce nazýváme multilaterální.
Rozlišujeme mezi komplexními a cílenými sankcemi.
Komplexní sankce se používaly v minulosti, a často se jednalo o naprosté přerušení všech vztahů. To ale často dopadalo pouze na obyvatele cílové země a nevedlo ke kýženým výsledkům. Příkladem komplexních sankcí jsou sankce uvalené Spojenými státy na vojenskou juntu v Myanmaru.
Cílené sankce se objevily na začátku 21. století. Cílí hlavně na politické představitele cílové země nebo na konkrétní komoditu, ze které daný režim profituje. Tyto sankce dnes převažují. Například sankce ze strany Evropské Unie na Ruskou federaci za agresivní válku proti Ukrajině jsou cílené, ale přesto se dotýkají téměř všech aspektů vztahů.
Pobídky jsou naopak ekonomická opatření, kterými chce vysílající země cílovou zemi pozitivně motivovat k (případně odměnit za) změnu chování.
Často se jedná o příslib nových benefitů nebo o slib stažení sankcí.
Zboží dvojího užití a sankce
Pojem zboží (také technologie) dvojího užití odkazuje k nástrojům, jejichž prvotní účel byl výhradně civilní, reps. vojenský, ale byly by aplikovatelné i ve sféře druhé. [29]
Regulace vývozu takového zboží bývá součástí sankčních balíčků, je ale náročná, neboť jako mírový nástroj s sebou toto zboží obvykle přináší významné benefity, zatímco při použití ve válce nebo proti civilistům jsou účinnou zbraní. Zároveň s rozvojem technologií roste počet civilních technologií potenciálně použitelných k agresi (např. drony), stejně jako technologií vyvinutých vojensko-průmyslovým komplexem, které by mohly mít i mírové užití.
Jako příklad složitosti zacházení se zbožím dvojího užití můžeme uvést zákaz exportu zboží dvojího užití z EU do Ruské federace. První omezení vývozu tohoto zboží bylo uvaleno již v reakci na ruské obsazení Krymu a zapojení Ruska na Donbase, po agresi proti Ukrajině v roce 2022 se pak zákaz významně rozšířil. [30] Přesto se zboží dvojího užití do Ruska dostává – a často přes přeprodej přes třetí země [31], což jen zdůrazňuje důležitost kontroly exportu.
Vojenské nástroje
Vojenské nástroje
Použití nebo hrozba použitím vojenské síly je dalším nástrojem zahraniční politiky, v minulosti dokonce tím vůbec nejdůležitějším. Dnes je pod mezinárodním právem agresivní válka zakázána a je považována za naprosto krajní řešení. Válce a míru se budeme více věnovat v → kapitole 4.
Page updated
Google Sites
Report abuse