Co je to teorie, vznik teorií

Co je to teorie

Než si jednotlivé teorie mezinárodních vztahů představíme, je třeba definovat, co to teorie je. Teorie v mezinárodních vztazích slouží v první řadě jako analytický nástroj. To znamená, že za jejich pomoci systematicky interpretujeme svět – popisujeme, vysvětlujeme a předpovídáme.[1]

Při formulování teorií se snažíme na základě popisu světa rozpoznat opakující se vzorce, trendy a identifikovat příčinné vztahy. Například vidíme, že dvě demokratické země spolu již několik desetiletí nevedly válku – to je popis. Pokud toto chování vidíme u více dvojic demokratických zemí, možná jsme objevili vzorec.

Na základě pozorování světa jsou formulovány hypotézy, tedy předpoklady o příčinách a následcích. Každou událost, která se stane, se za jejich pomoci snažíme vysvětlit. Hypotézy za pomoci dat můžeme potvrdit nebo vyvrátit – nebo ani jedno. Naší hypotézou na základě pozorování by mohlo být například „demokratické země spolu nevedou války“. Tu bychom se různými metodami snažili potvrdit.

Pokud se nám povede potvrdit více hypotéz, formulujeme teorii. Naše teorie by tedy popisovala vztah mezi demokracií a válkou. Pomocí této teorie se poté snažíme predikovat vývoj. To neznamená, že jsme schopni určit budoucnost do detailu, ale že identifikujeme trendy a tendence, které pravděpodobně přetrvají i do budoucna. Naše teorie se mohou na základě těchto nových událostí nebo trendů také vyvíjet.[2]

Teorie mohou mít různé cíle. Některé chtějí vysvětlit všechny události (být univerzální), jiné jen určitou oblast dění, v naději, že pak budou přesnější a spolehlivější.

K čemu nám jsou teorie? [4]

Pomáhají nám pochopit svět.

Realita mezinárodních vztahů je komplexní. Teorie mají za cíl pomoci nám se orientovat ve spleti informací a událostí. Oddělují podstatné od nepodstatného a tím zjednodušují pochopení světa.

Vynášejí normativní soudy – popisují, jaký by svět mohl a měl být.

Protože teorie pracují s různými předpoklady o povaze světa, umožňují nám jej nejen popisovat a vysvětlovat, ale také si představovat jeho alternativní podoby. Tyto teoretické vize ideálního světa mají moc, protože umožňují kritizovat svět současný a mobilizují ke změně. Tato funkce teorií se nazývá normativní.

Poskytují návod pro zahraničně-politická rozhodnutí.

Teorie mají vliv nejen ve výzkumu, nýbrž i v „reálném světě“ – zahraniční politiky států mohou být ovlivněny tím, skrz jakou teorii lídři pohlížejí na svět. Mnoho teorií navíc přímo formuluje doporučení pro zahraniční politiku.

Vznik teorií

Ve 20. a 30. letech 20. století se svět snažil najít odpověď na otázku, jak zajistit mír. V reakci na to vznikly první dvě teorie mezinárodních vztahů – realismus a idealismus. Jak napovídají i názvy příslušných teorií, idealismus (později zvaný liberalismus) věřil v možnost věčného míru, zatímco realismus ne. Obě teorie se postupně vyvíjely a v mezinárodních vztazích tak hrají významnou roli doteď.

Ne všechny teorie ale vznikly, aby našly recept na mír. Opomenutí otázek nacionalismu, násilí nebo kultury vedlo v osmdesátých letech dvacátého století k několika pokusům postavit marxistickou teorii, která obstojí ve vysvětlování mezinárodního dění.[5] V devadesátých letech dvacátého století pak jako alternativa ostatních teorií vznikl také konstruktivismus, který vrátil mezinárodním vztahům sociální, historickou a normativní analýzu.[6] I těmito teoriemi se tedy budeme zabývat.