Terorismus, nadnárodní zločin

Terorismus

Terorismus definujeme jako politicky motivovaný násilný kriminální akt, jehož pachatelé jsou nestátní aktéři, terčem jsou civilisté a cílem je pomocí strachu ovlivnit určité publikum (vládu, voliče).

Terorismus je široce diskutovanou hrozbou, jejíž síla spočívá v nepředvídatelnosti. Teroristé mohou zaútočit kdekoliv a kdykoliv, což ztěžuje boj proti nim a zároveň zasévá do společnosti strach.

Důvody pro terorismus mohou být různorodé. Rozlišujeme terorismus motivovaný snahou o získání vlastního státu, jako je tomu v případě palestinské teroristické organizace Hamásu. Druhá možná motivace je náboženská, jako například u radikálně-islamistické teroristické organizace Islámský stát (ISIS), afghánských islamistů Tálibánu nebo ugandské radikálně křesťanské skupiny Boží armáda odporu (LRA). Nadále existuje terorismus ideologický, a to obvykle buď fašistický, nebo marxistický. Zatímco za studené války byli největší hrozbou marxističtí teroristé podporovaní Sovětským svazem, jejichž cílem bylo nastolit komunismus, nyní roste obzvláště na Západě násilí spojené s fašismem a rasistickým pravicovým extremismem.

Boj proti terorismu se stal centrem zájmu mezinárodní komunity po útoků islamistických teroristů z Al-Káidy na Světové obchodní centrum („dvojčata“) a další cíle v USA 11. září 2001. Následovala globální „válka proti terorismu“, během které USA a jejich spojenci provedli invazi do zemí, které podporovaly terorismus nebo se v nich teroristé skrývali. Dvacetiletá okupace Afghánistánu (2001-2021), invaze do Iráku (2003, s určitým zapojením jednotek USA až do současnosti), válka v Libyi (2012) a další protiteroristické operace ve všech koutech světa sice zaznamenaly určité úspěchy (zabití vůdce Al-Káidy Usámy bin-Ládina), zároveň ale uvrhly mnoho regionů do nestability, vedly ke smrti miliónů lidí a vysídlení desítek milionů dalších. Navíc, rozhodně se nepovedlo terorismus vymýtit. Například cílem okupace Afghánistánu mělo být vybudovat z něj demokratickou společnost. Tato operace za dvacet let stála USA 2,313 bilionů dolarů[16] a desítky životů vojáků NATO. Po chaotickém stažení vojsk z Afghánistánu se moci ale znovu chopil teroristický Tálibán.

S rozšířením internetu se stala koordinace teroristických skupin a rekrutace nových členů jednodušší, což znamená pro boj s terorismem mnoho výzev.

Nutnost boje proti terorismu se mimo jiné stala jedním z ojedinělých spojovacích článků všech mocností, ač si jej nakonec každá vyložila jinak. USA začaly válku proti terorismu, Rusko za teroristy označilo Čečence a Čína muslimské etnické skupiny, primárně Ujgury, proti nimž započala etnické čistky.

Jinak se strategie boje s terorismem ale liší – od tvrdých vojenských zásahů přes vyjednávání po snahu o zabránění radikalizaci a preventivních opatření. Kvůli vysoké nepředvídatelnosti, která je samotnou podstatou terorismu, nelze ale riziko teroristických útoků nikdy úplně odvrátit. Navíc zde narážíme na problém, kterým je, kdo má vlastně proti teroristům zasahovat. Je to policie? Armáda? Tajné složky? Na této otázce neexistuje shoda, což nadále komplikuje situaci.

Pachateli terorismu jsou dle definice nestátní aktéři, existují ale i takzvaní státní sponzoři terorismu – státy, které poskytují teroristickým skupinám podporu, zázemí nebo financování. Lze mezi ně zařadit například Írán pro podporu islamistické skupiny Hizballáh nebo Ruskou federaci pro podporu separatistických skupin na Ukrajině a v Gruzii.

Obrázek 27: Koncentrace a intenzita teroristických útoků v roce 2023, tmavší barva indikuje vyšší intenzitu útoku. Černá ohraničení indikují 20 nejsmrtelnějších útoků, zdroj: Institute for Economics & Peace. Global Terrorism Index 2024: Measuring the Impact of Terrorism. Online. 2024. Dostupné z: http://visionofhumanity.org/resources [citováno 2025-24-02]

Nadnárodní zločin

Nadnárodní zločiny jsou porušení práva, jejichž plánování, provedení nebo přímý i nepřímý dopad se týká více než jedné země.[17] Proto bývá těžší proti nim efektivně zakročit.

Nadnárodní trestné činy lze rozdělit do tří kategorií: 

1. poskytování nezákonného zboží (obchod s drogami, obchod s kradeným majetkem, obchod se zbraněmi a padělání),

2. nezákonných služeb (obchod s lidmi, prostituce) a 

3. pronikání do podnikání a státní správy (podvody, vydírání, praní špinavých peněz a korupce).[18]

Nadnárodní trestná činnost se tedy liší od mezinárodní trestné činnosti, což jsou zločiny proti mezinárodnímu právu (zločiny proti lidskosti a válečné zločiny → kapitola 4).[19]

Nadnárodní zločin ohrožuje stabilitu, bezpečnost, ekonomický rozvoj, vnitřní suverenitu i suverenitu vzájemné závislosti států, trpí jím samotní občané a je problémem pro celou mezinárodní komunitu. Boj proti němu je prioritou mnoha států i mezinárodních organizací, ale přesto zůstává významnou hrozbou.

Obrázek 28: Index organizovaného zločinu, zdroj: Global Initiative Against Transnational Organized Crime. Global Organized Crime Report. Online. 2023. Dostupné z: https://ocindex.net [citováno 2025-22-02]

S vysokou kriminalitou se tradičně musejí vypořádávat státy Jižní Ameriky, a to zvláště kvůli kriminalitě spojené s drogami. Proto v indexu organizovaného zločinu (viz. obrázek 28) druhá a třetí příčka patří Kolumbii a Mexiku. Nejvyšší organizovaná kriminalita je však v jihoasijském Myanmaru, který je známý problémy s obchodem s lidmi.

Mexiko slouží jako příklad země, jejíž vztahy se zahraničím jsou aktivitami organizovaného zločinu významně ovlivněny. Již od roku 2006 Mexiko vede „válku proti drogovým kartelům“, a to za významné asistence USA, do nichž velké množství drog z Mexika míří. Neschopnost Mexika zastavit příval drog do USA ale zvláště od roku 2019 vede k napětí ve vztazích severoamerických sousedů, a prezident Trump po nástupu do druhého funkčního období Mexiku pohrozil zavedením cel.