WTO

WTO

Světová obchodní organizace (WTO) se zabývá pravidly obchodu mezi státy. Byla založena v roce 1995 jako nástupkyně Všeobecné dohody o clech a obchodu GATT (General Agreement on Tariffs and Trade).

WTO zajišťuje celosvětový systém obchodních pravidel, jejichž cílem je předvídatelný a svobodný mezinárodní trh, a pomáhá rozvojovým zemím budovat jejich obchodní kapacitu. To má zajistit, že mezinárodní obchod celosvětově povede ke zvyšování životní úrovně. WTO funguje také jako prostor, kde státy mohou vyjednávat obchodní dohody nebo řešit své obchodní spory.[11]

Při těchto úkolech čelí organizace mnoha výzvám, jejichž původ lze vysledovat do roku 2001, kdy se jejím členem stala Čína, a to i přes nejistotu ohledně jejího ekonomického modelu. I přes to, že se Čína zavázala otevřít svou ekonomiku a liberalizovat svůj trh, tak tak neučinila dostatečně, čímž narušila rovnováhu mezinárodního trhu. Mechanismy řešení konfliktů uvnitř WTO však nedokázaly tyto spory vyřešit. 

Kvůli čínskému porušování pravidel a také údajnému narušování suverenity ze strany WTO USA začaly WTO blokovat a na Čínu uvalily vysoká cla. Mezi těmito zeměmi vypukla tzv. obchodní válka, tedy obě země se snažily co nejvíce poškodit obchod té druhé. Z toho důvodu je od roku 2019 schopnost WTO řešit spory mezi státy paralyzována. V reakci na to začaly vznikat alternativní mechanismy urovnávání sporů, např. z iniciativy EU a dalších států.[12]

Po nástupu prezidenta USA Trumpa do druhého funkčního období v roce 2025 a jeho rozhodnutích o uvalení vysokých cel se světový volný trh znovu otřásl v základech. Nejen obchodní válka mezi USA a Čínou a dalšími zeměmi, ale i pandemie byly těžkými ranami pro liberální ekonomický řád. Budoucnost WTO je v době, kdy se státy obracejí zpět k ochraně domácí ekonomiky a národní bezpečnosti skrze cla a obchodní omezení, nejistá. 

WTO je ale také často kritizována v dalších oblastech – například za nedostatečnou ochranu životního prostředí či zaměstnaneckých práv nebo proto, že některá její pravidla týkající se duševního vlastnictví tvrdě dopadají na rozvojové země.[13]